Relativně nejbezpečnější je koupit kočku od chovatele, ať se jedná o šlechtěné, nebo nešlechtěné kotě. Máme určitou jistotu, že je kotě zdravé, odčervené a očkované. Pokud neplánujeme výstavy a chov, nebude nám vadit drobná odchylka od exteriéru plemene, kotě navíc nemusí být drahé. Důležité je, aby byl chovatel pečlivý. Dalším způsobem, jak sehnat kočku či kotě, je návštěva útulku. Kočky tu bývají očkované, dospělé i kastrované.
Vzhledem k tomu, že žijí ve velkých kolektivech, však mohou mít nějaké parazity, takže se doporučuje návštěva veterináře. Nejrizikovějsím způsobem je odchycení toulavé kočky nebo její získání z venkova, kde žije polodivoce. V tom připadě je veterinární vyšetření nutné, následují všechny běžné preventivní úkony (odčervení, očkování). Bez krevních testů se neobejdeme, máme-li již doma nějaké kočky. S novou kočkou z ulice si domů můžeme bohužel zavléct i některou z nebezpečných kočičích chorob.
Obyčejné domácí kočky se úkolu domácích mazlíčků zhostí stejně dobře jako kočky s rodokmenem. Jejich krása bývá někdy přitom až neobvyklá. Háček je však v tom, že každá je originál a odhadnout její povahu v dospělostí není zas tak jednoduché. Kočky šlechtěné mají kromě standardního exteriéru také poněkud předvídatelnější povahové vlastností. V přehledu plemen jsou uvedeny poznámky o povaze jednotlivých plemen. Pokud má zájemce navíc konkrétní představu o exteriéru kočky, musí rozhodně zvolit kotě s rodokmenem. Dnes máme tolik plemen, že si určitě každý vybere podle svého vkusu.
Koupi kotěte musíme s chovatelem předem dohodnout, abychom měli možnost výběru. Někdy se stane, že si musíme i počkat, než se vůbec narodí. Doporučuji zamluvené kotě ještě před odběrem navštívit – dobrý chovatel nám to nejen umožní, ale naši návštěvu i uvítá, protože mu záleží na tom, kdo bude novým majitelem jeho kotěte.
Všímáme si prostředí, kde kočky žijí, čistoty v chovu i krmení a způsobu zajištění hygieny, abychom koťátku mohli doma připravit podobné podmínky. I když by měl být vyběr kotěte založen také na vzájemných sympatiích (kotě si vás někdy samo vybere), je třeba dbát na několik věcí. Koťátko by nemělo být ustrašené a sedět v koutku. Nemělo by nést známky průjmu (je vidět nečistota kolem konečníku), nesmí mít parazity, kašel nebo lysiny v srsti.
Oči a nos musí být bez výtoku. S příchodem kočky do rodiny by měli být srozuměni všichni členové naší domácností. U čistokrevných koček dostaneme rodokmen, u kotěte z ciziny také transfer (jedině s ním je možné legálně převzít kotě s rodokmenem, vyvézt do zahraničí a registrovat je v naší plemenné knize), a vhodné je sepsat kupní smlouvu. Tu má obvykle připravenou chovatel.
Pro malé koťátko je příchod do nového domova obrovská změna. Bude se mu stýskat a všechno je pro něho jiné, nové. Může dokonce dočasně zapomenou své hygienické návyky. Pokusíme se proto kotě od chovatele odebrat před dovolenou nebo aspoň před víkendem, abychom se mu mohli věnovat. Koupíme mu krmení, na které bylo zvyklé. Je známo, že kočka přilne nejvíc k osobě, která se jí právě v této době nejvíc věnovala. Ukážeme koťátku, kde má vodu, krmení a toaletu, a uložíme je do jeho pelíšku. Při seznamování nového kotěte se čtyřnohými obyvateli musíme být opatrní. Seznamujeme je pomalu a pod dozorem. Ještě alespoň týden nenecháváme již seznámená zvířata bez dozoru pohromadě. Nezanedbáváme však ani své starší kočky a psy. Dokážou velice žárlit a mohli by novému příchozímu ztrpčovat život. Nově příchozí kočka musí přijmout své místo v hierarchii skupiny, do níž přišla. Čím dříve se tak stane, tím dřív bude akceptována. Děti by měly chovat tiše, v tomto období není vhodné přijímat mnoho návštěv.